Tak jak to jde aneb Můj život se třemi dětmi

Tuhle otázku dostávám od srpna, kdy se mi narodila třetí dcerka, celkem často. A k tomu lidé sem tam přidají takový výraz v obličeji. No, jak bych ho nazvala…řekněme soutrpný.

Narovinu.

Co vám budu povídat. Je to kolotoč. Budiž mi důkazem kupříkladu to, že píšu článek téměř po roce. A to se při psaní těchto řádků s každým dalším úhozem modlím, abych neslyšela bouchnout dveře od pokojíčku nebo pláč té nejmenší, což by oboje bylo znamení toho, že se mláďátka vyspinkala.

Mít tři děti celkem brzy za sebou třeba znamená:

Že se nebudete nudit.

Že pro sebe budete hledat alespoň pár (vyjádřeno číslem skutečně 2) volných minut. A když je výjimečně získáte, budete jen tak sedět, koukat do blba a užívat si sladké nicnedělání. Ovšem jen do chvíle, než zase uslyšíte to kouzelné „mami“.

Že potřebujete větší auto, protože jinak nemáte všechny ty krámy kam dát, natož si někam pohodlně sednout.

Že máte hlavu přeplněnou všemi povinnostmi, úkoly a vším, co je potřeba obstarat, že nemáte absolutně šanci pamatovat si cokoliv dalšího déle než 1 nanosekundu.

Občas vám chybí jedna ruka.

Nemáte šanci si s partnerem cokoliv říct bez dětského brebentění, zpěvu, křiku, lomozu, natož si normálně v klidu popovídat na zajímavé téma.

Zase se v noci nevyspíte.

Ale dobře, bez legrace. Uznávám, že to není zase tak špatné.

Člověk je v jednom kole. To jistojistě. Ale když čekáte třetí, čtvrté,…dítě, tak nějak už prostě víte, že to bude jízda a s tím do toho taky musíte jít.

To velmi pomohlo mně. Prostě jsem počítala s faktem, že minimálně do dvou let té nejmenší bude náš rodinný život blázinec. Je tomu tak, ale nejsme z toho překvapení, otrávení nebo zaskočení. Jsme unavení, to určitě, nestíháme nic jiného, ale vlastně si to svým způsobem i užíváme.
Navíc je to zřejmě naposledy, co máme doma takovýho drobka (5 měsíců) a to je pak potřeba si každou společnou chvilku patřičně vychutnat a nasát to kouzlo.

Zároveň vidím ten kontrast, když nejstarší dcerka jde do školky a já mám pocit, že už tak trochu vylétá z hnízda (já nechci!).
Tyto dvě skutečnosti mě osobně ještě více nasměrovaly k tomu, abych si chvíle, které s holčičkami trávím, vědomě užívala, ačkoliv mohou vypadat velmi všedně až nudně a někdy mě dokonce dost štvou. Jenže ten čas tak rychle letí, ony vyrostou a už nebudou potřebovat maminku tak často. A to pak budu vzpomínat.
Uvědomuju si to, jsem vděčná, že se svými dětmi můžu být, a tak sosám a sosám.

Navíc člověk už je v takové situaci řekněme celkem zkušený rodič, takže vás jen tak něco nerozhází a zároveň nemáte kapacitu zabývat se každou drobností. To do výchovy přináší lehkost, kterou jsem třeba já osobně dost potřebovala.

Také zjišťujete, že každé dítě je naprosto jiné a že nemá absolutně cenu poskytovat jim nevyžádané rady, protože ony si prostě poradí každý podle svého (a často vůbec ne tak, jak byste to řešili vy). A zvládnou to ve většině případů skvěle. A to je taky úlevné. I bez toho neseme zodpovědnost za spoustu dalších věcí.

Z vás všech se stane rodina. Parta. Smečka. Komunita, která znamená bezpečí. Už se tam jen tak někdo nedostane, protože pro něj není místo. Jste vy spolu a pak někde vedle jsou ostatní. Žijete jeden pro druhého. A to je pro mě nejvíc.

Když vidím, jak byla nejmladší Sofinka přijatá svými ségrami, zalévá mě pocit něhy, lásky, vděku, který jinde nezískám. Jsou spolu skvělý! Jsou to cácorky, které se mají rády. Hádají se, křičí na sebe, ale to jsou emoce, patří do každého vztahu. Pořád (a především) ale platí, že mají jedna druhou. I třetí.

Nechci tu náš život vybarvovat do růžových barev a psát, jak dokonalé to teprve teď je. Protože tomu tak úplně není.
S mužem jsme unavení, aktuálně pro sebe nemáme vůbec prostor a pro holčičky také moc ne (aspoň ne tak, jak by si ony představovaly).
Ale přesto cítím velkou lásku, sílu a vděk. Jsem šťastná, že mám s manželem tyhle tři prďolky. Každá je úplně jiná, každá je báječná a každá z nich je svá.

Je to sice makačka, ale dává mi velký smysl.

P.S.: Článek jsem tvořila na 4x v průběhu dvou týdnů.   😀

P.S:II: Jestli rádi uvítáte fajn průvodce, který vám pomůže přichystat se na další přírůstek, mrkněte sem.

FB: facebook.com/vydesena.matka
IG: instagram.com/vydesena_matka

Nela Šulcová
Se svými dětmi trávím v podstatě veškerý čas, proto hledám způsoby, jak si rodičovskou dovolenou užít. Svým příběhem inspiruji rodiče, jak si mateřství užít s lehkostí, humorem, jak při něm neztratit sám sebe a neskončit z něj v blázinci. Více o mém příběhu se dozvíte tady >>. Jsem autorkou ebooku Připravte se na příchod dalšího dítěte s úsměvem, ve kterém najdete desítky tipů a nápadů, díky kterým zvládnete příchod dalšího člena rodiny a pomůžete vašim dětem vytvořit si láskyplný sourozenecký vztah. Pro všechny rodiče jsem napsala ebook 10 masážních technik pro rychlé uzdravení dětí, ve kterém se naučíte úžasné metody, které pomohou vašim dětem být fit po celý rok. Články nejen na mateřská témata si můžete pravidelně číst na blogu Vyděšená matka. Budu moc ráda, když se připojíte k ostatním rodičům na facebookových stránkách Vyděšené matky nebo na Instagramu.
Komentáře