Jak se dá prožít těhotenství – 2. část

 1. část článku najdete tady > >

Druhé těhotenství (2016/2017)
Kdybych hledala synonymum pro své druhé těhotenství, bylo by to slovo strach. Neskutečný, všudypřítomný, nepříjemný, těžko zpracovatelný.

Už v době, kdy jsme začali přemýšlet nad dalším dítětem, se mě zmocňoval velmi silný strach. Jen při myšlence na druhé miminko mi bylo nedobře, sucho v krku, bušení srdce, protože jsem věděla, že to jednou přijde. Ta situace ještě ani nenastala, ale já už byla psychicky vyřízená.

Proč?

Měla jsem až neskutečný strach o svou starší dcerku.

Po peripetiích v prvních měsících jejího života, jsem se uklidnila a najednou jsme spolu byly na jedné vlně a bylo nám krásně. Vše jsme spolu zvládaly vyřešit, byly tu jedna pro druhou, užívaly si společně strávený čas. Mateřství bylo nádherné.

Měla jsem v hlavě ale představu, že dalším dítětem tohle krásné skončí. Že se z mé spokojené holčičky stane nešťastné dítě, které se bude cítit samo a bude nadobro smutné. Že se utrápí a její čistá povaha se úplně otočí.

Bylo jasné, že se naše rodinná situace s dalším přírůstkem změní. Snažila jsem přesvědčit samu sebe, že změna nemusí být nutně negativní, a především, že to budu mít ve svých rukách. Můžu tedy změnit cokoliv, co mi nebude vyhovovat. Bude záležet na mě, jak situaci budu vnímat a prožívat.

No, upřímně, mé pochyby to nezahnalo, aspoň ne zcela. Ale usoudila jsem, že je budu mít stále a že je potřeba strachu čelit a věřit, že to zvládneme.

Můj špatný psychický stav se promítl do fyzického.

Vůbec si nevybavuji, jak jsem se cítila v prvních měsících. Ty pro mě v podstatě neexistují, nevybavím asi ni den. Vím jen, že jsem se starala o starší dcerku. Na sebe a miminko jsem vůbec nemyslela.

Zlom nastal až na konci šestého měsíce. Od té doby si pamatuji téměř každý den.

Vzbudila jsem se silnými bolestmi v bříšku. Opět strach, tentokrát ale o miminko. Bylo jasné, že musím k doktorovi. Nakonec jsme jeli rovnou do porodnice za mou porodní asistentkou. Ta mi hned naměřila monitor, kde jsme zjistili, že miminko se zdá být v pořádku. Přišla první vlna uklidnění. Druhá se dostavila po detailnější kontrole ultrazvukem.

Skvělé, miminko je v pořádku.

Tak v čem je problém?

Po různých vyšetřeních lékaři zjistili zánět močového měchýře, který vyřešili antibiotikami, která rychle zabrala a silné bolesti odezněly.

Hepatopatie
Jenže mi taky byla diagnostikována těhotenská hepatopatická choléstáza. Onemocnění jater, které se vyskytuje především ve druhém nebo třetím trimestru, kdy je miminko už docela veliké. Tím jsou játra utlačována, nemají dost prostoru a kvůli tomu špatně vylučují žluč, která kdyby se ve větším množství dostala placentou k plodu, miminko zemře.

Znamenalo to hospitalizaci, pravidelné jaterní testy, prášky, dietu. Ve chvíli, kdy mi zabraly předepsané léky a hodnoty jaterních testů nestoupaly, mohla jsem z nemocnice domů, ovšem s nařízeným klidem na lůžku.

První dva týdny to bylo fajn, jen se tak válet a nic nedělat, ale další tři měsíce to už bylo nepříjemné. Měla jsem pocit, že na gauči snad vyležím důlek. Ve chvíli, kdy jsem ležela, mi bylo dobře, ale stačilo jít se napít a okamžitě jsem cítila silné bolesti v břiše. Při větší aktivitě, např. loupání brambor (to nic není, řeknete si), jsem zvracela. Takže můj stav mi ani nedovolil dělat nic jiného než ležet.

O starší dcerku se staral manžel s babičkami. Rozdělili si dny a podle toho se celý týden střídali.

Miminko to zvládlo naštěstí v pořádku a druhá dcerka se narodila donošená a zdravá.

Po čase tomu už rozumím
Sakra rozdíl oproti prvnímu těhotenství. Už se ani nedivím. Podle tradiční čínské medicíny souboj srdce a mozku vždy odnesou játra. V mém případě to bylo přímo ukázkové.

To, jak jsem se cítila, se promítlo do fyzického stavu. Psychosomatika funguje.

Nyní už je mi navíc taky jasné, že miminko o sobě prostě dávalo vědět. Bylo tu s námi a já na něj zapomínala. Když si vzpomenu, jak jsem první dcerku hýčkala, už když byla v bříšku a na druhou si pomalu ani nevzpomněla, je mi to líto. Udělala dobře, holka, jasně dala najevo, že je tady taky.

Zastavila tak můj neúčelný strach o provorozenou a upřela mou pozornost na aktuální situaci. Probudila mě z toho mého začarovaného snu, čehož já nebyla schopná, ač jsem se snažila.

Lekci jsem pochopila, omluvila se, každý den s ní mluvila, hladila a dávala jí lásku. Stejně tak i své starší dcerce a najednou jsem věděla, že to půjde, že to zvládneme. A zvládli jsme.


Třetí těhotenství (2018/2019)
Zatím je pěknou směsicí mých dvou předchozích. Je plánované, miminko bylo počato vědomě.

Pohodové v tom, že se už nebojím o pocity ani jedné z holčiček. Už vím, že příchod dalšího člena rodiny zvládneme v pohodě. Vím, že dalšího parťáka do smečky uvítají a že tu pro něj máme místo.

Už rozumím svému muži, který tohle cítil pokaždé. Je to tak úlevné, příjemné a radostné. Dokážu se i mnohem víc a častěji naladit na miminko v bříšku, než tomu bylo podruhé. Snažím se užívat si to a sdílet se svými holčičkami.

Je to taková úleva. Protože ten až paralyzující strach (nejprve o první, pak o druhou dcerku), který jsem prožila v druhém těhotenství, už bych znovu zažít nechtěla.

Má hlava není tolik zaměstnaná, otevírá se tak prostor vnímat jiné. A zjišťuju, že je pro mě těhotenství otrava a fuška. Nechci se rouhat, snažím se dělat maximum pro to, aby se mimču dařilo co nejlépe. Pracuji na tom, aby i mě bylo dobře, ale najednou si uvědomuji, že už je toho dost. V podstatě pět let v kuse jsem buď těhotná, nebo kojím, což obnáší více či méně různých omezení, která mě už prostě nebaví.

Tím, že holky jsou docela ještě malé, péče o ně je stále častá a vysilující. Znáte to:

Stokrát nic umořilo osla.

Funím, pupek už mě omezuje, jsem lenoch. Je pro mě těžké vybalancovat dostatek klidu a odpočinku s fungováním a radostmi. Věřím, že přicházející jaro mi v tom pomůže.

Každé těhotenství je odlišné, něčím specifické. Určitě může být tak krásné, jak se o něm píše a jak se očekává. Podle mě je ale důležité vyzdvihnout, že může být i dosti náročné. Nenuťme se do toho, že musíme být přešťastné a cítit se naplněné. Ať tak či tak, za pár měsíců porodíme a věřím, že na něj budeme s láskou vzpomínat.

1. část článku Jak se dá prožít těhotenství  > >

FB: facebook.com/vydesenamatka
IG: instagram.com/vydesena_matka

Nela Šulcová
Se svými dětmi trávím v podstatě veškerý čas, proto hledám způsoby, jak si rodičovskou dovolenou užít. Svým příběhem inspiruji rodiče, jak si mateřství užít s lehkostí, humorem, jak při něm neztratit sám sebe a neskončit z něj v blázinci. Více o mém příběhu se dozvíte tady >>. Jsem autorkou ebooku Připravte se na příchod dalšího dítěte s úsměvem, ve kterém najdete desítky tipů a nápadů, díky kterým zvládnete příchod dalšího člena rodiny a pomůžete vašim dětem vytvořit si láskyplný sourozenecký vztah. Pro všechny rodiče jsem napsala ebook 10 masážních technik pro rychlé uzdravení dětí, ve kterém se naučíte úžasné metody, které pomohou vašim dětem být fit po celý rok. Články nejen na mateřská témata si můžete pravidelně číst na blogu Vyděšená matka. Budu moc ráda, když se připojíte k ostatním rodičům na facebookových stránkách Vyděšené matky nebo na Instagramu.
Komentáře