Co ze mě udělalo vyděšenou matku

Začalo to s narozením první dcerky. Celý život jsem si snila o tom, jak krásné to mateřství bude. Jak se budu cítit šťastná a naplněná. Tato očekávání se otřásla v základech v okamžiku, kdy jsem jí poprvé uviděla.

Prožila jsem nádherný vědomý porod. Ale pak to začalo!
Jakmile mi dali Eminku do náruče, ochromil mě silný strach. Celé dvě hodiny po porodu na sále jsem jí držela v náručí tak, jak mi jí tam dali, protože jsem si ji neuměla přendat do jiné polohy. Ruce odkrvené, nohy bolavé, stékaly po mě kapičky potu, ale já si nemohla sednout jinak. Například i o tom, jak jsem se bála se k ní přiblížit, píšu ve svém příběhu tady.

V předporodním kurzu nám říkali, že je zcela obvyklé, že dítě v prvních dnech nic nejí. Že vyspává a nabírá síly po svém narození. To si musím pamatovat! blesklo mi hlavou v okamžiku, kdy jsem tuto informaci slyšela. Vždyť se přece znám.

Eminka byla v prvních týdnech spáč (co bych za to další dva roky dala). A zatímco podle lékařských tabulek (mimochodem vynikající vynález) měla přibírat a s každým kojením vypít jasně daný objem, Eminka spala, nepila a žloutla.

Tak to musíme mít pod kontrolou, maminko, to není dobré.

Říkaly dětské sestry. Umíte si představit, co tohle udělá s psychikou dvoudenní maminky, která nemá vůbec páru o tom, jak se o to mrně starat? Udělá to z ní vyděšenou matku!

A tak začal maraton, který trval přibližně další tři měsíce.
Musela jsem jí před a po každém kojení vážit, abychom věděli, kolik toho vypila. Abych podpořila laktaci, tak jsem si před každým kojením ve sprše nahřívala a masírovala prsa. Pak zkusila nakojit spící miminko. Hm, tak co bychom s tím mohli udělat, přemýšlely dál sestry v porodnici a já se hroutila, že něco není v pořádku.

Na každé kojení jsem ji tedy svlékla jen do plenky, mokrou žínkou jí studila, aby jí chlad probudil. Kroutila se u toho, ale nepila. Tak jsem jí štípala do patiček. Emince to bylo fuk, spala dál.

Její vážení obstarával manžel, který byl s námi v porodnici celou dobu našeho pobytu.
Na to já neměla síly. Byla to pro mě hrozná muka. Pamatuji si doteď, jak vždy otevřel dveře do pokoje, přijel s Eminkou v tom vozíčku, co v porodnicích mívají. A ten jeho pohled!

Miláčku, zase ani kapku. Ale neboj, ona se rozkojí!

No jo, ale já jí už viděla, jak bude apatická, budou jí muset hospitalizovat, jak bude navždy žlutá a já nevím co ještě.

Jelikož má Eminka jiný Rh faktor než já, dostala novorozeneckou žloutenku. A protože nepila, bilirubin se neměl jak odbourávat a ona žloutla čím dál tím víc. Třetí den po porodu už jsme ji museli dát na 24 hodin pod modré světlo. Že mi jí prý budou každé dvě hodiny vozit na kojení, ale jinak bude celou dobu na fototerapii.

Pro maminku muka! Celý ten den jsem probrečela, neustále očichávala její oblečení, které měla v pokoji a střežila uši, jestli ji náhodou neslyším plakat. Mohla jsem se na ní chodit koukat, jenže to pro mě bylo ještě horší. Vidět ji tam ležet, jak spinká v tom svém modrém pelíšku a nemoct se s ní pomazlit. Snažila jsem se nějak zabavit, koukat na televizi, luštit křížovky, číst si, ale stejně jsem byla neustále myšlenkami u ní. V tu chvíli jsem byla vlastně vděčná, že pořád spí, protože ona vlastně celou fototerapii prospinkala.

Když čtvrtý den od porodu doktorka oznámila, že už nás pustí domů, zajásala jsem. Věřila jsem, že mi bude v domácím prostředí mnohem lépe.

Po příjezdu domů jsme, co se kojení týče, pokračovaly ve stejném duchu. Vážila jsem ji každý den, ve dne, v noci. Manžel, ve snaze mi pomoct, vytvořil tabulku s časy kojení, kam jsem si já pak dokonce zapisovala, kolik minut pila. Měla jsem dojem, že tím poznám, jestli se najedla dost nebo ne. Aby toho nebylo málo, Eminka často po nakojení zvracela. Když už se konečně napila, vyzvracela to.

S péčí o miminko vyvstává tolik otázek
Je dostatečně oblečená, aby jí nebyla zima, ale zároveň ne příliš, abych jí zbytečně nepřehřívala? Je voda na koupání příjemně teplá? Jaké je správné pořadí večerních rituálů – koupání, přechod do ložnice, kojení, usínání? Nevadí, že spí během dne pokaždé v kočárku? Čím mám podložit postýlku, aby byla část, kde má hlavu, lehce vyvýšená? Musím ji kojit stále na stejném místě? Jím dostatečně výživně proto, abych měla kvalitní mateřské mléko?
Co jím špatného, že jí trápí prdíky? Co mám dělat, když má škytavku? Kolikrát za den kakala? Mám ji na spaní překrývat spacím pytlem (který mi nějak nebyl sympatický) nebo dekou (kterou si zase může přikrýt obličej a udusit se, kdyby se náhodou týdenní miminko rozhodlo tu deku chytit a přetáhnout si jí přes hlavu)?


Možná vám připadá, že jsme měli s kojením problémy. Ale víte co? Vůbec to tak nebylo. Celé moje trápení jsem si způsobila já sama. Tím, že jsem vůbec nevěděla, jak se o miminko starat, měla jsem strach, aby se dobře vyvíjela a byla zdravá. Musela jsem si najít způsoby, jak se zklidnit a cítit se dobře.

Role maminky je asi pro každou ženu velmi zásadní a také dost náročná. A co teprve v začátcích, kdy nemá absolutní představu o tom, co celá péče o miminko obnáší. Je tu žena, která je mámou jen pár dní a která nemá ani ponětí o tom, co má dělat. A pak je tu taky
miminko, které miluje z celého srdce a chce pro něj jen to nejlepší.

Myslím, že něčím podobným si projde každá novopečená maminka. Je to zcela normální. Cožpak umíte řídit auto v okamžiku, kdy si poprvé sednete za volant? Musíte si přeci nejdřív do auta sednout, zjistit, jak nejlépe držet volant, naučit se, kde má pedály, k čemu a jak se používají. A postupnými kroky tuto dovednost ovládnout.

A co konkrétně mi pomohlo?

  • Postupné získání zkušeností.
  • Ujištění, že i když Eminka nevypije tolik, kolik by dle lékařských tabulek měla, je zdravá a naprosto v pořádku.
  • Jít ven z domu, dostat se na chvilku z toho každodenního kolotoče.
    Já například jezdila ke tchýni na domácí slepičí vývar (byla jsem pryč třeba jen na půl hodiny a navíc slepičí vývar podporuje tvorbu mateřského mléka).
  • Přečíst si zkušenosti jiných maminek. Uklidnilo mě, že v tom nejsem sama a také jsem si propojila moje a jejich zkušenosti a našla si nejlepší možná řešení pro sebe a své dítě.
  • Zavést si systém. Stanovila jsem si přesné časy kojení, a když se Eminka nenapila, odstříkala jsem a v době, kdy byla vzhůru jí dokrmila stříkačkou, tudíž jsem věděla, že nějakým způsobem do ní výživu vpravím.
  • Pozvala jsem si domů laktační poradkyni, aby mi potvrdila, že kojím správným způsobem.
  • Aby Eminka tolik nezvracela, kojila jsem v mírném záklonu, aby jí mléko neteklo do pusy příliš rychle a ona mohla pít v klidu.
  • Vždy, když poblinkala prostěradlo nebo deku, zkoumala jsem, jaké množství asi vyzvracela – zkusila jsem si na bavlněnou plínku vylít lžíci vody a viděla jsem, jak i malé množství tekutiny se vsákne do velkého prostoru látky, to mě uklidnilo – může se zdát, že vyzvracela hodně, ale není tomu tak.
  • Sdílet své strachy, nebýt na to sama – v mém případě s manželem.
  • U pediatričky jsem si vyžádala graf pro zaznamenávání váhového přírůstku, každý týden značila a viděla, že přibírá.
  • Zpříjemnit si dobu kojení – já v tu chvíli sledovala seriál Přátelé.
  • Přestat vážit – odvahu k tak velkému kroku jsem získala až po třech měsících.

Hledala jsem a našla způsoby, jak z toho ven. Eminku jsem kojila dva roky, užívala si ten společný čas a obrečela jsem (jo, brečím často), když už se kojit nechtěla.

Chtěla bych dodat odvahu maminkám, které se právě seznamují se svým novým drobečkem a třeba prožívají něco podobného. Nejste v tom samy! Je normální a přirozené, že se o to svoje mrně, které milujete nejvíc na světě, bojíte.
Nezlobte se proto na sebe, pozorujte své strachy a přemýšlejte, jaké malé konkrétní kroky vám pomůžou cítit se zase alespoň o trochu líp.

V ebooku Připravte se na příchod dalšího dítěte s úsměvem najdete spoustu tipů, díky kterým zvládnete příchod dalšího člena rodiny, podpoříte láskyplné sourozenecké vztahy a už z vás nebude vyděšená matka. 🙂

Přidejte se ke mě a k ostatním rodičům na facebooku, už se tam na Vás moc těšíme:
https://www.facebook.com/vydesena.matka/

Nela Šulcová
Se svými dětmi trávím v podstatě veškerý čas, proto hledám způsoby, jak si rodičovskou dovolenou užít. Svým příběhem inspiruji rodiče, jak si mateřství užít s lehkostí, humorem, jak při něm neztratit sám sebe a neskončit z něj v blázinci. Více o mém příběhu se dozvíte tady >>. Jsem autorkou ebooku Připravte se na příchod dalšího dítěte s úsměvem, ve kterém najdete desítky tipů a nápadů, díky kterým zvládnete příchod dalšího člena rodiny a pomůžete vašim dětem vytvořit si láskyplný sourozenecký vztah. Pro všechny rodiče jsem napsala ebook 10 masážních technik pro rychlé uzdravení dětí, ve kterém se naučíte úžasné metody, které pomohou vašim dětem být fit po celý rok. Články nejen na mateřská témata si můžete pravidelně číst na blogu Vyděšená matka. Budu moc ráda, když se připojíte k ostatním rodičům na facebookových stránkách Vyděšené matky nebo na Instagramu.
Komentáře