A kam půjde do školky?

Jak se blížily Eminky třetí narozeniny, často se u rodiny a známých objevovala otázka:

Kam půjde do školky?

Zřejmě jsem připadala většině okolí jako exot, protože jsem Eminku do školky dávat nechtěla. Soudím tak podle reakcí téměř většiny.

Proč jako?
To jsem snad padlá na hlavu, že ji nechci dát do školky!
Vždyť jí budou tři roky.
A ještě k tomu když čekám druhé dítě.
To se z nich doma zblázním.
Vždyť ve školce se toho tolik naučí.
Co bude dělat pořád jen doma?

Doma jsme školku samozřejmě hodně řešili. Povídali, zjišťovali všechny možnosti, přemýšleli, co by pro nás všechny bylo nejlepší, jaké máme představy, rozebírali skrz na skrz, popisovali Emince danou situaci. Tak, jako všichni rodiče, i my jsme pro naši holčičku chtěli jen to nejlepší. Ona jasně říkala, že do školky nechce. K tomu se přidali i jiné důvody a tak padlo rozhodnutí, že školka zatím ne.

Protože:

  • Do státní školky musí být dítě očkované a my nechtěli tak malou Eminku očkovat.
  • V době zápisu do školky nosila plínku, což ve školkách nelze.
  • Emuška vůbec nejevila zájem o další děti, naopak jí s nimi nebylo dobře.
  • Vadí mi hodit 30 dětí na jednu hromadu a hrajte si. Děti se pak od sebe naučí především řev, manipulaci, vydírání, rvou si hračky z rukou, žalují na sebe, bouchají se a jsou na sebe zlé. To nebylo to, co bych jí chtěla učit.
  • Častým argumentem bylo, že se ve školce naučí mnoha dovednostem.

    Co přesně to je? Nic, co by se jinde naučit nemohla?

    Myslím totiž, že všechno z toho se může naučit i doma, s kamarády nebo na kroužcích. V prostředí, kde se cítí bezpečně. A v době, kdy ona sama bude chtít.

  • Důležité pro mě bylo to, jak se cítí Eminka. Bylo na ní jasně vidět, že o jiné děti nejeví zájem, nechce si s nimi hrát, necítí se dobře v kolektivu. Nejlépe ji v té době bylo stále se mnou. A já měla tu možnost být stále s ní, tak proč ne. Navíc jsem ji nechtěla dávat pryč, když budeme mít docela čerstvé miminko, se kterým doma budu.
  • Pak také nemám ráda to „opičkování“, které je ve školkách běžné. Besídky, soutěže, představení apod. Nic proti tomu, ale jen pro děti, které samy chtějí.
  • Obávám se, že se zde, často nesmyslně, lpí na jakési disciplíně, která nedělá dobře nikomu a nevzejde z ní nic kvalitního.

Pak nám ale do cesty přišla lesní školka. Naše milovaná lesní školka ve Vědomicích (Školka jinak). Pro nás ideální řešení. V té době jsem vůbec netušila, jak moc mi přiroste k srdci.
Prostě parta maminek, které mají rády přírodu a děti a chtěly (nejen pro ty své) vytvořit zázemí. A daří se jim to skvěle.

A tak jsem ještě z porodnice, den po porodu Leničky, přihlásila Emušku do lesní školky, která slibovala přesně to, co zapadalo do naší ideální představy.

  • Můžu s Emuškou být ve školce, jak dlouho bude potřeba.
  • Nikdo nám neříká, co musíme a nemůžeme.
  • Jedná se o malý kolektiv různě starých dětí.
  • Vedou ji skvělé holky.
  • Přání mé i mého dítěte je opravdu slyšené.
  • O děti se starají maminky, které mají rády děti a především je znají. Respektují, že to jsou lidi úplně stejně jako my. Že prožívají úplně to stejné jako my. Není tedy vůbec špatně, když dítě pláče, vzteká se, prosazuje si svůj názor, není s ním řeč, zrovna nespolupracuje. V takových chvílích hledají kompromis, ideální řešení pro všechny zúčastněné, ale neodsuzují a nedávají nálepky tipu:
    Neposlouchá!
    Zlobí.
    Je problémová.
    Je hodná. (rozumějte dělá, co já chci, nepřekáží, nedělá problémy, jen tupě poslouchá ostatní.)
  • Děti se učí v přírodě. Přiznám se, já s holkama až tak často do přírody nechodím, takže jí školka krásně vynahradí to, co já neposkytnu v takové míře, jakou bych si přála.
  • Do chodu školky mohou zasahovat i rodiče.
  • Dítě nikdo do ničeho nenutí. Může mlčet, když ostatní zpívají a může zpívat, i když ostatní mlčí.
  • Dětem se věnují, poslouchají, když jim chtějí něco říct. Respektují je, vnímají je.
  • Moje dítě zde tráví čas s vědomým dospělým, který děti přirozeně vede (a není to o těch ječících dětech, které se perou o hračku). Spíše jim jde svým chováním příkladem, než aby ho nějak vychovával.
  • Dítě si v lesní školce vyzkouší to, co doma, ani jinde než v přírodě, ne. Má toho tolik k dispozici – listy, trávu, větve, jehličí, šišky, stromy, bláto, déšť, mech, louže, kamínky, kameny, zvířata. Rozvíjí svou fantazii, fyzičku, může tvořit, vyrábět, představovat si, poslouchat, čuchat, hmatat, poznává přírodu, učí se, jak se v ní vhodně chovat.
  • Líbilo se mi i to, že školka právě vznikala a my byly součástí.

Moje představa na začátku minulého školního roku byla, že s Emuškou budu chodit dva, tři měsíce. Očekávala jsem, že se zatím aklimatizuje a zvládne být ve školce beze mě. Nestalo se tak a já s ní chodila celý školní rok.
Občas jsem s tím bojovala (tak jak je to u mě běžné). Občas jsem se přeci jen nechala strhnout okolím. V hlavě mi jely myšlenky tipu – vždyť s ní chodím (i s tím malým miminkem) už TŘI měsíce a teď že už by jako mohla chodit sama, ne?! To se ode mě jako nikdy neodlepí nebo co?!

Nakonec jsem se po zimě zklidnila, přijala, že budeme chodit ve třech a bylo nám krásně. A víte co? Jen jsem to pustila, Eminka se taky trochu pustila a najednou zvládala být třeba na hodinu beze mě.

Nakonec jsem za její potřebu mé přítomnosti moc ráda! Protože jen díky tomu jsem se dostala do kolektivu, kde je mi velmi dobře. Poznala jsem skvělé ženy, získávám zde spoustu inspirace, trávím čas venku. Já sama tady rostu. Možná víc než ta moje cácorka. Dokonce je mi líto, že by teď měla chodit sama a já už ne. Tak uvidíme..

Ať už v klasické státní, v lesní nebo třeba v montessori školce, později pak ve škole – stejně jde především o jedno. Záleží na tom, kdo s dětmi tráví čas, kdo je má na starosti. Pokud je to člověk, který miluje svou práci, bere ji jako poslání, který má děti rád a přistupuje k nim jako k rovnocenným bytostem, je vyhráno.

Když je dítě ponecháno ve své přirozenosti a je přesně takové milováno, věřím, že má pak položeny velmi silné základy, na kterých může celý život stavět.

Od šišek a s velkým díkem zdraví

Nela

Mrkněte na facebook a Instagram Vyděšené matky, budeme rádi, když se přidáte:
FB: facebook.com/vydesena.matka/
IG: instagram.com/vydesena_matka/

Nela Šulcová
Se svými dětmi trávím v podstatě veškerý čas, proto hledám způsoby, jak si rodičovskou dovolenou užít. Svým příběhem inspiruji rodiče, jak si mateřství užít s lehkostí, humorem, jak při něm neztratit sám sebe a neskončit z něj v blázinci. Více o mém příběhu se dozvíte tady >>. Jsem autorkou ebooku Připravte se na příchod dalšího dítěte s úsměvem, ve kterém najdete desítky tipů a nápadů, díky kterým zvládnete příchod dalšího člena rodiny a pomůžete vašim dětem vytvořit si láskyplný sourozenecký vztah. Pro všechny rodiče jsem napsala ebook 10 masážních technik pro rychlé uzdravení dětí, ve kterém se naučíte úžasné metody, které pomohou vašim dětem být fit po celý rok. Články nejen na mateřská témata si můžete pravidelně číst na blogu Vyděšená matka. Budu moc ráda, když se připojíte k ostatním rodičům na facebookových stránkách Vyděšené matky nebo na Instagramu.
Komentáře